5 FABIO CANNAVARO
Celé jméno: |
Fabio
Cannavaro |
Datum narození: |
13.09.1973 |
Místo narození: |
Neapol |
Národnost: |
Itálie |
Výška: |
175 cm |
Váha: |
72 kg |
Pozice: |
Obránce |
Přestoupil z: |
Juventus
Turín |
Fabio
Cannavaro se narodil 13.září 1973 v italském městě Naples. Je to
profesionální fotbalista, který nyní působí ve španělském klubu Real
Madrid a reprezentuje svou rodnou Itálii. V současnosti je považován za
jednoho z nejlepších obránců na světě. Po neúspěšném MS 2002 v Korey a
Japonsku se stal kapitánem národního týmu, se kterým v Německu o čtyři
roky později slavil titul mistrů světa.
Jako obránce má Cannavaro výbornou koncentrovanost, připravenost a perfektní čtení hry, které využívá při úspěšném zastavení protihráče. Fabia Cannavara ovšem nezdobí jen tyto schopnosti, na obránce neměl již delší dobu žádné zdravotní problémy a jeho fyzická kondice je vždy perfektní. Ačkoli svou výškou nepřevyšuje své protihráče v útoku, má výborný výskok, který mu dovolí soupeřit ve vzduchu i s těmi největšími hráči. Díky těmto schopnostem je celosvětově uznávaný obránce a je považován za jednoho z nejlepších nejen v Itálii, ale i na světě.
Cannavaro
hrál za S.S.C. Neapol (1992-95), Parma F.C. (1995-02), Inter Milán
(2002-04) a svou kariéru v Serii A zakončil v Juventusu Turín
(2004-06). Jeho bohatá kariéra začala v místním S.S.C. Neapol, za který
hráli někteří významní fotbalisté historie. Když Diego Maradona či Ciro
Ferrara oslavovali s Neapolí titul, tak mladý Cannavaro byl
podavačem míčů a byl potěšený, že může sdílet radost s takovými
skvělými fotbalisty. Cannavarův debut v Serii A přišel 7.března 1993.
Osud rozhodl, že svoji premiéru zažije na stadionu Delle Alpi proti
svému budoucímu klubu Juventusu Turín. V klubu S.S.C. Neapol strávil
Fabio tři roky a stěhoval se do dalšího italského klubu Parma F.C.
V Parmě byl zpočátku velice oblíbený u fanoušků a adaptoval se jako extrémně nadaný obránce. Společně s Gianluigi Buffonem, Lilianem Thuramem, tvořil Cannavaro nejlepší obranu v celé Serii A. Když bylo tohle trio pospolu, obrana byla skvělá. Pod trenérem Carlem Ancelottim dosahoval klub vždy těch nejlepších výsledků a v roce 1997 skončil v lize dokonce druhý, bod za vítězným Juventusem Turín. V letech 1998-99 pomohl Cannavaro k zisku Poháru UEFA a také Italského poháru. V létě roku 2002 přestoupil do Interu Milán za 22,2 miliónů euro.
Po dvou letech strávených u Nerazzurri se upsal Juventusu Turín. Tady se znovu setkal se svými partnery z Parmy Gianluigi Buffonem a Lilianem Thuramem. Celá obrana včetně Cannavara hrála opět skvěle a znovu patřila k těm nejlepším. V Juventusu zažil Cannavaro jedny z nejlepších let. Dokázal získat dvě scudetta ( 2005 a 2006) a dosáhl mnohých úspěchů. Po MS 2006 v Německu však přišel šok! Italský soud poslal Juventus do Serie B a navíc mu byly odebrány mistrovské tituly z předešlých let.
Protože si nejméně dva roky nebude moct Juventus zahrál
evropské poháry a navíc byl přeřazen do druhé ligy, rozhodl se
Cannavaro odejít. Společně se svým trenérem Fabiem Capellem a
spoluhráčem Emersonem odešel Cannavaro do španělského Realu Madrid.
Ačkoli žádný z klubů neuvedl výši poplatku ohledně přestupu, spekuluje
se, že byla transakce provedena zhruba za 20 miliónů euro. 25.července
se stal Cannavaro oficiálním hráčem Realu Madrid, kde podepsal tříletý
kontrakt a na dresu nosí číslo 5, které předtím nosil Manuel Sanchís
nebo Zinedine Zidane. 18.srpna 2006 zaznamenal svůj první gól v novém
klubu, který vstřelil v přátelském zápase proti Realu Betis Sevilla.
Mladý Cannavaro poprvé zažil nějaký významný reprezentační úspěch na ME „21“. Pod trenérem Cesarem Maldinim získala Itálie v letech 1992-1996 titul mistrů Evropy do jednadvaceti let. Byla to nepřetržitá série úspěchů Itálie. V roce 1996 se navíc Cannavaro zúčastnil letních olympijských her v Atlantě. Svůj debut v reprezentačním áčku zažil 7.ledna 1997 proti Severnímu Irsku a od té doby stihl nasbírat více než 100 reprezentačních startů. Více startů za italský národní tým nasbíral jen Paolo Maldini (126 startů) a Dino Zoff (112 startů).
V
národním týmu vytvořil Cannavaro společně s Alessandrem Nestou obranou
dvojici, která patřila na mezinárodní úrovni za jednu z
nejspolehlivějších. Na MS si zahrál poprvé v roce 1998 ve Francii.
Itálie tam přijela s jedním z nejsilnějších týmů, ale ve čtvrtfinále
vypadla na pokutové kopy s pozdějším vítězem Francií. Na EURO 2000
patřila Itálie znovu k těm nejlepším, ale na samotný vrchol opět
nedosáhla. Ve finále její sny překazila znovu Francie. Cannavaro na
tomto mistrovství prokázal opět svou extratřídu a dovedl svoji
reprezentaci až do finále, kde dokonce do 90.minuty vedla Itálie gólem
Del Piera 1:0, ale nakonec po prodloužení podlehla 2:1.
Defenzivně založená Itálie neuspěla ani na MS 2002 v Korey a Japonsku a ani na EURO 2004 v Portugalsku. Na MS 2002 s velkou dávkou štěstí postoupila do osmifinále, kde ale vypadla s domácí Koreou 2:1 po prodloužení. Po MS zdědil Cannavaro kapitánskou pásku po loučícím se Maldinim. Mnozí s tímto tahem nesouhlasili, ale Cannavaro brzy všechny přesvědčil, že si kapitánskou pásku zaslouží. Všechno si Cannavaro vynahradil na MS 2006 v Německu, kde dovedl Itálii k vysněnému titulu mistrů světa. Cannavaro reprezentoval svou zemi na třech mistrovství světa (1998, 2002 a 2006) a na dvou ME ( 2000 a 2004).
Na
MS 2006 v Německu vedl Cannavaro Itálii jako kapitán. Bývalí trenér
Juventusu Marcello Lippi vytvořil tým, který měl týmového ducha a byl
poskládaný z těch nejlepších hráčů. A celý tým měl skvělého vůdce,
který dokázal i v těch nejhorších chvílích tým stmelit a vybudit k
lepším výkonům. Tím vůdcem byl právě Fabio Cannavaro. Soutěžil se
Zinedinem Zidanem o
nejlepšího hráče mistrovství. Cannavaro hrál čistým stylem a své
protihráče zřídkakdy zastavil faulem. Jeho výkon v semifinále proti
Německu byl označen jako famózní. Německé útočníky téměř k ničemu
nepustil. Za celý turnaj nedostal žádnou žlutou či dokonce červenou
kartu. Na konci turnaje byl zvolen anketou FIFA do nejlepší jedenáctky
turnaje, do které proniklo mimojiné i dalších šest Italů (Gianluigi
Buffon, Gennaro Gattuso, Andrea Pirlo, Luca Toni, Francesco Totti a
Gianluca Zambrotta).
Navíc v tomto roce posbíral všechny individuální ceny. Po vítězství v
anketách časopisů France Football a World Soccer, byl korunován
Mezinárodní fotbalovou federací (FIFA) nejlepším hráčem planety pro rok
2006.